|
Plemena seveřanů |  |
ENCYKLOPEDIE PLEMEN
Pokud jste zde nenašli plemeno,které hledáte,zkuste odkaz v menu "kompletní encyklopedie plemen".Vzhledem k autorským právům zdrojové stránky,zde nemůžu dát všechny severská plemena.
Děkuji za pochopení
Aljašský malamut (Alaskan Malamute)
Aljašský malamut je využívaný ke sportovním závodům v saňových spřeženích. Malamut je velmi podobný vlku, jeho pohled je však upřímný a dobrosrdečný.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Alaskan Malamute
PŮVOD:
Severský pes, známý z dřívějších časů. Plemeno pochází z Aljašky a z arktických oblastí Kanady. Svoje jméno dostal od původních domorodců Aljašky, kteří plemena Malamutů odedávna využívali jako základní prostředek ke svému přesunu.
POPIS:
Aljašský malamut má silnou kostru s mohutnou skladbou svalstva. Výška v kohoutku je 58 až 63 cm, váha 34 až 38 kg. Tělo je zlehka prodloužené, má silný krk, hlubokou hruď a rovná záda. Končetiny jsou silné a pevné. Hlava je široká a velká, nikoliv však hrubá. Čumák je objemný a protažený. Temné oči mají mandlový tvar. Uši jsou stojaté, trojúhelníkové. Čenich nosu je černý, u zrzavě-žlutých Malamutů je hnědý. Pyšný ocas je položen vysoko, v klidném stavu je otočen na záda. Barva je různorodá a v široké škále: od světle našedlé do černé, od zlatavé do hnědé. Břicho a spodní část končetin je bílá. Na čumáku shledáváme bílé značky v podobě masky a oček. Pro souvislé zabarvení je povolená pouze barva bílá.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 63 cm.
Fena má v kohoutku 58 cm.
VÁHA:
Pes váží v kolem 38 kg.
Fena váží kolem 34 kg.
SRST:
Středně dlouhá. Porost srsti ochraňuje Malamuta v jakémkoliv počasí.
CHARAKTER:
Na konci 19. století se účastní sportovních závodů v saňových spřeženích, a to i pod vedením dětí. Malamut je velmi podobný vlku, jeho pohled je však upřímný a dobrosrdečný. Je to překrásný pracující pes, věrný svému majiteli. Je velice společenský, s dětmi se snáší velmi dobře. Vyznačuje se odolností a spolehlivostí.
PÉČE:
Pro ochranu zdraví je nutné seriozní fyzické zatížení.
PLEMENO:
FCI III. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 1 - Severské tažné plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AM
ČÍSLO STANDARDU:
243 / 1995 (USA)
Historie vzniku plemene...
Je to nejbližší příbuzný Sibiřského husky. Jsou si tak podobní, že neodborník je od sebe jen velmi těžko rozliší. Již více než než 200 let obě plemena chová jeden ze severských národů – čukčové.
Původní vlastí plemene bylo pobřeží zálivu Cocebu v Beringově moři. Aljašský malamut je domácí pes kmene malamutů.. Největšího rozmachu tohoto plemene došlo v dobách „Zlaté horečky“, kdy tito hledači potřebovali velké množství tažných psů. Od těchto dob zájem o toto plemeno jen a jen vzrůstá. Od roku 1926 se chovem a šlechtěním zabývali profesionální kynologové. Hlavní důraz byl kladen především na zachování vynikajících pracovních vlastností plemene. Až do dnes se Ajlašský malamut využívá jako tažný pes, který je schopen utáhnout těžké saně ve psích spřeženích , a to i na velmi dlouhé vzdálenosti. Zvláště je ceněn vůdčí pes těchto spřežení. Je velice chytrý a dokáže propočítat síly ostatních tažných psů a dělat odpočinkové přestávky přesně ve chvíli jejich potřeby.
ZDROJ:www.celysvet.cz
________________________________________________________________________________________________________
Grónský pes (Grönlandshund)
Výjimečně samostatný pes, svoji oddanost projevuje usilovnou prací.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Greenland Dog, Grönlandshund
PŮVOD:
Přímý potomek dávných psů, žijících přibližně 10 tisíc let na Sibiři, jež byli v 17. století přivezení do Grónska. Jedná se o jedno z plemen severských tažných psů typu husky.
POPIS:
Plemeno pracovních psů. Grónský pes se jen nepatrně liší od eskymáckého psa, je však uznán jako samostatné plemeno, dodnes zachované a používané ke svému původnímu účelu. Je to mohutný, silný a svalnatý pes. Má širokou, klínovitou hlavu, velikostí úměrnou k trupu, která se směrem k nosu zužuje. Uši jsou trojúhelníkovité, s ostrými konci. Hustě osrstěný ocas je z boku přehozen na hřbet. Silný, v práci nezdolný pes.
VÝŠKA:
Pes měří v kohoutku do 71 cm.
Pro feny je průměr 51 cm.
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 25 ž 32 kg.
Fena váží v rozmezí 15 až 25 kg.
SRST:
Srst je hustá, vzpřímená. Zbarvení: bílé, šedé, černé, možné je i pálení. Před nepřízní počasí je srstí výborně chráněn.
CHARAKTER:
Lidé ho nezajímají, svoji oddanost projevuje svojí usilovnou prací. Výjimečně samostatný pes.
PÉČE:
Nelze ho chovat v uzavřených místnostech.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 1 - Severské tažné plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
GP
ČÍSLO STANDARDU:
274 / (Grenlandija)
www.celysvet.cz
___________________________________________________________________________________________________________
Samojed (Samojedskaja Sobaka)
Název dostalo od slova „samojed“, zastaralého označení národa Něnců, obývajících sever Ruska.
ANGLICKÝ NÁZEV:
rus. Samojedskaja Sobaka, angl. Samoyed
PŮVOD:
Protože toto plemeno nikdy neprošlo selekcí, zachovalo se až do současnosti v původní podobě. Název dostalo od slova „samojed“, zastaralého označení národa Němců, obývajících sever Ruska. Tito psi byli vždy užíváni k tahu, hlídání a lovu jelenů. Roku 1889 se samojedi objevili ve Velké Británii. Kdysi měli rozmanité zbarvení: černobílé, sobolí, nejcennější však bylo bílé, které začalo být počátkem 20. století kultivováno. Plemeno má po celém světě mnoho obdivovatelů.
POPIS:
Jde o plemeno pracovních psů. Jiný název je Samojedský špic.
Samojed je krásný pes, vyvážené stavby těla. Trup je lehce protáhlý, svalnatý, kostra silná. Hlava s širokým zploštělým čelem má klínovitý tvar. Uši jsou poměrně malé, tvaru trojúhelníku, vysoko posazené. Hruď hluboká. Bedra jsou silná a široká. Hřbet nesmí být dlouhý. Naopak ocas je dlouhý, stočený, bohatě porostlý srstí, nesený nad hřbetem.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 51 až 56 cm.
Fena má v kohoutku 46 až 51 cm.
VÁHA:
V rozmezí 23 až 30 kg.
SRST:
Srst je hustá a bohatá. Zbarvení: bílé, bílé se žlutým, krémové.
CHARAKTER:
Samojed má nezávislou povahu. Po staletích společného života s člověkem si však k němu vytvořil kladný vztah a dobře si rozumí i s dětmi. Vyznačuje se inteligencí a oddaností pánovi. Hodí se pro hlídací a strážní službu.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 1 - Severští tažní psi.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
S
ČÍSLO STANDARDU:
212 / 1988 (Rusko - Svaz severských států)
www.celysvet.cz
___________________________________________________________________________________________________________
Sibiřský husky (Siberian Husky)
Sibiřský hasky je tažný pes, známý již od nejstarších dob. Je to věrný a vstřícný kamarád, rád si hraje s dětmi.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Siberian Husky, Arctic Husky
PŮVOD:
Tažní psi, známí již od nejstarších dob, vyskytující se v různých oblastech. Stali se základem jednotlivých plemen severských psů. V severovýchodní Asii Čukčové chovali sibiřské tažné lajky, z nichž hasky pocházejí. Jsou to silní, odolní tažní psi a vynikající pomocníci při lovu. V 19. století se hasky dostali na Aljašku, kde sloužili jako základní dopravní prostředek. Za druhé světové války byli používáni pro pátrací a záchrannou službu. Oblíbené jsou také závody spřežení těchto psů.
POPIS:
Jde o plemeno pracovních psů.
Hasky je pes střední velikosti, s krásnou stavbou těla a vynikající rychlostí pohybu. Tělesná konstituce je kompaktní. Kostra je pevná, svalstvo silně vyvinuté. Středně velká hlava má průměrně dlouhou čenichovou partii a nevýrazně vyznačený stop. Ocas je spuštěný, tvarem připomíná liščí chvost.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 53,5 až 60 cm.
Fena má v kohoutku 50,5 až 56 cm
VÁHA:
U psů je váha v rozmezí 20,5 až 28 kg.
U fen je váha v rozmezí 15,5 až 23 kg.
SRST:
Srst je hustá, bohatá, středně dlouhá, s měkkou podsadou, která během línání celá vypadává. Zbarvení: libovolné, obvykle černé, šedé, červené, skvrnité, typická je maska světlé barvy.
CHARAKTER:
Sibiřský hasky je věrný a vstřícný kamarád, rád si hraje s dětmi. S člověkem se přátelí již od pradávna a vždy je ochotný mu při práci pomoci.
PÉČE:
Nezbytně potřebuje velkou fyzickou zátěž.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 1 - Severští tažní psi.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SH
ČÍSLO STANDARDU:
270 / 02.02.1995 (USA)
www.celysvet.cz
__________________________________________________________________________________________________________
Akita-inu (Japanese Akita)
Plemeno Akita-inu vyšlechtěné v 17. století v Japonsku pro hon na divočáky, laně a černé medvědy. Je to zdrženlivý a hrdý pes s nezávislými mravy.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Akita Inu, Japanese Akita
PŮVOD:
Plemeno vypěstovali v Japonsku v 17.století především pro hon na divočáky, laně a černé medvědy. Tyto psi byli šlechtěni před více jak 300 lety na ostrově Honců, v dynastii Akita (odtud jejich název), ale přesný původ plemene je nejasný. Později, za účelem zachování druhu, se Akita-inu používá na hony. Psí zápasy byly zastaveny. Na konci 20. století se představitelé tohoto plemene úspěšně umístili na výstavách, probíhajících v USA a Velké Británii.
POPIS:
Akita-inu se odlišuje od řady ostatních špiců Japonska svým větším vzrůstem. Jejich výška v kohoutku dosahuje 58 až 70 cm, váha 35 až 50 kg. Je to užitečný pes, dobře stavěný. Tělo je široké, svalnaté, s hlubokou hrudí. Objemná hlava má široké čelo s pevným přechodem na čumák. Čumák je zaostřen, hřbet nosu má krátký. Čenich nosu je velký, černě zbarvený, u světlých psů bývá růžový. Oči trojúhelníkového tvaru jsou temně hnědé. Uši široce postavené, stojaté. Tlapy velké, se semknutými prsty a pevnými poduškami. Ocas je dlouhý, při skoku se drží přehozený na záda a stočený do kruhu, ale nikdy se nejeví jako uzavřený. Srst je pevná, s hustým a měkkým základem. Na pohled je Akita-inu podobná na Čau-čau, má však o něco kratší srst. Barva srsti: pepř a sůl, buď čistá nebo začerněná, bělavá nebo přecházející do rezava. Dovolují se bílé skvrny, pouze však malé velikosti.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 64 až 70 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 64 cm.
VÁHA:
V rozmezí 35 až 50 kg.
SRST:
Pevná, s hustým, měkkým základem. Barva: pepř a sůl, buď čistá nebo začerněná, bělavá nebo přecházející do rezavé. Dovolují se bílé skvrny, pouze však malé velikosti.
CHARAKTER:
Akita-inu je zdrženlivý, hrdý pes s nezávislými mravy. Může být vynikající hlídač, lehce se cvičí, i když je připraven na zuřivý útok. Velkolepě plave díky plovoucím blánám mezi prsty.
PÉČE:
Vyžaduje dlouhé procházky.
PLEMENO:
FCI III. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 5 - Asijský špic a příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AI
ČÍSLO STANDARDU:
255 / 16.07.1992 (Japonsko)
www.celysvet.cz
_______________________________________________________________________________________________________
Shiba (Shiba Inu)
Shiba Inu je nezávislý, chytrý a čistotný pes, který málokdy štěká. Plemeno je zvláště ceněné japonskými lovci pro své jedinečné lovecké schopnosti.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Shiba Inu
PŮVOD:
Plemeno se řadí mezi japonská původní plemena. Předky tohoto plemene byli psi používaní pro lov různých druhů zvěře. Jejich vzájemným křížením bylo dosaženo zesílení a upevnění žádoucích loveckých vlastností.
POPIS:
Jde o plemeno loveckých psů.
Svým zevnějškem je Shiba (shiba inu) velmi podobný Akitě (akita inu), ale je téměř dvakrát menší. Shiba inu je silný, odolný pes, atraktivního vzhledu, s vyváženou stavbou těla. Hlava ve tvaru trojúhelníku má širokou mozkovnu a široké lícní kosti. Čenich je poměrně hluboký. Nosní hřbet je rovnoběžný s linií čela. Uši ve tvaru trojúhelníku lehce směřují kupředu.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku kolem 40 cm.
Fena má v kohoutku kolem 37 cm.
Přípustná odchylka +/- 1,5 cm.
VÁHA:
V rozmezí 8 až 10 kg.
SRST:
Srst je hustá, huňatá a rovná, s teplou měkkou podsadou. Stočený ocas je nesený nad hřbetem. Zbarvení: černé, černočervené, žíhané, bílé s rezavým nebo stříbrným odstínem.
CHARAKTER:
Málokdy štěká.
Nezávislý, chytrý a čistotný pes. Plemeno je zvláště oblíbené a ceněné japonskými lovci, pro své jedinečné lovecké schopnosti. Je to domácí mazlíček.
PÉČE:
Péče o srst je nenáročná.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 5 - Asijští špicové.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SI
ČÍSLO STANDARDU:
257 / 14.04.1995 (Japonsko)
Povídání o šibinkách...
Kdyby shiba směla vyslovit jedno jediné slovo, znělo by nepochybně "MOJE" - moje jídlo, moje hračky, můj dům, můj člověk - můj svět. Ing. Hana Petrusová, zakladatelka českého chovu shib
Shiba je původní přírodní japonské plemeno - nevzniklo tedy křížením jiných plemen. Na vznik názvu tohoto plemene existuje několik teorií, podle nichž by název shiba-inu mohl znamenat "pes z křovinatého lesa" či prostě "malý pes" (inu = pes) - záleží na tom, z jakého japonského nářečí název pochází.
Pro svou odvahu, mrštnost a bystrost byla shiba používána k lovu - a nejen drobné zvěře. Její statečnost umožňovala také použití na velká zvířata - prasata, medvědy či jeleny. Na japonském venkově je shiba jako lovecký pes používána dodnes, i když v Evropě se z jí stal především pes společenský.
Své lovecké pudy však neztratila, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit - naše shiby vydrží i hodiny stát nad dírou, v níž tuší nějakého hlodavce a pokud je obyvatel díry neopatrný a vyleze ven, nemá šanci na přežití. Shiby jsou schopné předvést neuvěřitelné akrobatické kreace, pokud se jim kořist snaží uprchnout. Jindy zase pokojně leží stranou, tváří se, že tvrdě spí, přitom však pozorují hejno vrabců, které se postupně usadí přede dveřmi do stáje a snaží se nazobat nějakých těch ztracených zrnek ovsa pro koně. Jakmile přestanou být vrabčáci ostražití, vřítí se mezi ně shiba a dobře se baví jejich zběsilým vzlétnutím. Pravda - občas se nepodaří odletět všem a některý z "příživníků" se stane psí kořistí, není to však moc častý případ. Zpočátku jsem přemýšlela, zda psa za lov ptáčků trestat, jenže - trestejte jej za něco, co pramení z jeho přirozenosti. Vždyť mám shiby ráda právě proto, jaké jsou, a i lovecká vášeň k nim patří. A třeba slepic si nevšímají, jakmile zjistí, že to nejsou vetřelci, ale patří do jejich teritoria (u nás to "zvykání si" odnesly jen dvě slepice).
Shiba se hodí na vesnici i do města. Díky své otužilosti může pobývat celoročně venku na dvorku, ale zároveň si ráda "pohoví" někde v teploučku v bytě. V dnešní době, kdy města přísně upravují pohyb psů na veřejných prostranstvích, se shiba ve městech dobře uplatňuje, protože je ideální ji venčit převážně na vodítku. Je také nabídkou pro obyvatele městských bytů, kteří chtějí jiného psa, než jsou typická pokojová plemena. Sportovně založené majitele také shiby rády neúnavně provázejí na pěších túrách či běžkách. Jinak si ale vystačí s běžnou procházkou.
Povahové rysy správné shiby se dají popsat slovy jako vyrovnanost, sebevědomost, přívětivost, živost, spontánnost... Bylo by z toho několik popsaných řádků a stále bychom nezískali přesný obraz šibí povahy. Je to svérázné plemeno, milující člověka a zároveň velmi samostatné, vyžadující velký kus svobody. Majitel shiby by měl být dostatečně silná osobnost, aby zvládl její trochu svéhlavou povahu. Není to tak velký problém, jak se někdy tvrdí, ale shiba naprosto není vhodná pro člověka, který vyžaduje od svého psa bezmeznou poslušnost a není ochoten dopřát mu možnost vlastního rozhodování. Jsou v životě situace, kdy si pes nemůže dělat, co by právě chtěl, ale na druhou stranu jsou situace, kdy můžeme svým miláčkům dopřát "vlastní vyžití". To by měl majitel shiby respektovat a jeho pejsek se mu pak odmění tím, že bude svému pánu skvělým kamarádem a společníkem. Je-li majitel většinu dne mimo domov, bude shiba klidně spát a čekat, nebude rušit sousedy zbytečným štěkáním a vytím - proto se také hodí městského bytu. Přijde-li rodina po denních povinnostech domů, bude ji milující shiba radostně vítat se sklopenýma ušima a úsměvem na tváři, jakmile se ale dostatečně "vyřádí", začne se tvářit, že vlastně lidi vůbec nepotřebuje a že jsou to právě lidi, kteří potřebují ji. V tom já osobně vidím jedno z kouzel shiby - kdyby to uměla, bude vrnět, když ji hladíte, ale naoko se tváří, že vám vlastně dělá milost, že hladit nechá. Dokáže vám dát úžasně najevo, že jste její miláček a zároveň si zachovat svoji osobnost.
Celkově bych podle mých zkušeností charakterizovala povahu shiby jako něco mezi psem a kočkou.
Když Bůh stvořil psa a kočku, pak z toho, co mu zbylo, udělal shibu.
Mgr. Radmila Hošťálková, ch.st. z Helfštýnského panství
převzato z http://ishiba.sweb.cz
www.celysvet.cz
Toto je můj pejsek takže pokud máte dotaz stačí písnout.:)
|
|
|
